A pane učiteli, hoří hovno?

Ano, tato slova asi všichni známe z Pelíšků, jednoho z nejlepších českých filmů =) A já s ním započnu recenzi Šabachova díla Jak potopit Austrálii =)

Jak potopit Austrálii je soubor několika povídek, které se stali předlohou pro film Šakalí léta. Avšak s filmem samotným budete hledat podobnost poměrně marně. Jen v jedné povídce najdete onu slavnou scénu s pivem, kdy ho kluci vypijí a tatínkovi do džbánu načůrají, jelikož tatínek stejně nemá chuť a nepozná to. Ovšem tato situace je zde v naprosto jiném kontextu a zmíněná jen na okraj.

Obálka knížky je stejná jako u ostatních Šabachových knih, nenadchne, ale ani neurazí. Sice jsem knihu četla v elektronické podobě, ale i tak bych ráda řekla, že jsem měla ráda malé "sešítkové" vydání knih.

Co se týče samotných povídek... Jak jsem již psala na instagramu, bude pro mě dost těžké napsat nějakou recenzi. Většina povídek ve mně nezanechala žádný dojem, ani pozitivní ani negativní. Zajímavá je úvodní povídka Jak potopit Austrálii, kdy kluci zachraňují svého učitele zeměpisu, který vlastně vůbec učit nechce a tak před inspekcí vystřihnou z mapy Austrálii a vlastně tvrdí, že žádná není. Tahle povídka pro mě asi byla nejzajímavější. Co se týče té nejhorší... Byla to stejná povídka, která mě zarazila už v knížce Tři vánoční povídky (recenze zde) a pevně jsem doufala, že další z této povídkové knihy se v Jak potopit Austrálii neobjeví.

Celkový dojem z knížky je pro mě nemastný neslaný. To je pro mě velké zklamání, jelikož jsem Šabacha považovala za českou spisovatelskou špičku. Jako první jsem od něj četla Občanský průkaz, který byl super, následovali Tři vánoční povídky, které byly strašné a nyní Jak potopit Austrálii, které mě nenadchlo... Tak nevím, Šabach ode mě dostane poslední šanci a uvidíme =) Tuto knihu hodnotím dvěma hvězdičkami z pěti. Přeji vám krásný čtvrtek a těším se, co nevidět u dalšího článku =)