Osvětim, kam se podíváš (Recenze)
Zdravím vás u dalšího článku!
Dnešní článek je opět po hodně dlouhé době recenzní. Jako název článku jsem napsala Osvětim, kam se podíváš. Poslední dobou se totiž vyrojilo neuvěřitelné množství knih o holocaustu a Osvětimi. Některé jsou zdařilé, jiné méně. Co se týče těch dobrých, zmíním tituly Zakázaná láska a Osvětimská knihovnice. Na oba najdete minirecenzi na mém instagramu, tady na blogu už se k nim nebudu vracet. Ono totiž psát recenzi po měsíci či půlroce od dočtení není nic moc =D Proto jsem se rozhodla, že nebudu nic dohánět a budu psát o aktuálních věcech =)
Nedávno jsem dočetla knihu Osvětimská ukolébavka a proto vám dnes přináším recenzi právě na ni. Pojďme se do ní tedy pustit =)
Vzhled knihy
Knihu jsem četla ve své čtečce, tudíž nemohu moc soudit, jak vypadá. Na obálce jsou vyobrazeny housle, na které hrál manžel a syn hlavní postavy Helene Hannemannové.
O autorovi
Děj knihy
Kniha nás zavede do Berlína do rodiny Němky a Árijky
Helene Hannemannové. Helene je provdána za Roma Johanna, se kterým má pět dětí. Jednoho rána si pro jejího muže a děti přijdou nacisté. Helene dostává jako Árijka svolení jít si dál svou cestou a prožít život s nějakým árijským mužem. Helene se však rozhodne neopustit svou rodinu a proto se spolu s nimi vydává na cestu do Osvětimi. Po příjezdu je Johann od rodiny oddělen, Helene s dětmi se dostávají do "cikánského tábora". Život zde není jednoduchý, zvláště pro bílou ženu, avšak jako všude, i zde se najdou lidé, kteří Helene i její rodině pomohou.
Helene je zdravotní sestrou a proto velmi záhy nastoupí do nemocnice "cikánského tábora". V tomto období do nemocnice přijde i nový lékař - Josef Mengele. Mengele si cení Heleniny odvahy při záchraně některých z baráků "cikánského tábora" při epidemii tyfu a zároveň proto, že je Árijka, jmenuje ji do vedení školy a školky pro "cikánský tábor". Helene se snaží, aby dětem co nejvíce zpříjemnila pobyt v Osvětimi a s podporou doktora Mengeleho se jí to daří. Ovšem, jak čas postupuje, věci se mění a jdou stále k horšímu...
Můj názor na knihu
Osvětimská ukolébavka je jednou z mála knih o holocaustu, do které se člověk velmi snadno začte. Je čtivá a zajímá vás, jak to bude dál. To je ale bohužel to jediné, co na ní spatřuju jako pozitivní. Helene Hannemannová je skutečnou osobností, stejně tak jako její rodina. Já nechci nijak znevažovat její odvahu, se kterou se postavila hrůzám, kterým se postavit nemusela. Jsem si také vědoma, že mnoho lidí na jejím místě se takto nezachovalo a svou rodinu opustilo. Helene nesporně udělala mnoho, pro lidi v Osvětimi, určitě mnoha malým dětem zpříjemnila poslední chvíle jejich životů.
Příběh začíná vzpomínkami doktora Mengeleho, vlastně celá kniha je jeho vzpomínkou na Helene Hannemannovou. To slibuje velká odhalení o jeho zrůdné práci v Osvětimi. Ovšem děj tomu vůbec neodpovídá, Helene má sice dvojčata, ale Mengele si jich vůbec nevšímá... V celé knize je několik málo zmínek o tom, jak si Mengele ze školy vzal dvojčata, která už potom nikdo neviděl a jedna nehezká událost, kdy se dovídáme, co Mengele jedněm dvojčatům provedl. Ovšem, že by ušetřil některá jiná dvojčata? Že by Helene mohla k němu být takto drzá a v podstatě jí to procházelo? To mi nekoresponduje s žádnou předchozích knih o holocaustu... Zároveň i chování nejstaršího Helenina syna Blaze se vůbec nerovná jeho věku. Jsem si jistá, že v hrůzách Osvětimi každý dospíval rychleji, ovšem, že by se čtrnáctiletý kluk choval jako moudrý dospělý muž, který své matce čte myšlenky se mi pramálo zdá...
Moje hodnocení
V knížce neustále čekáte nějaký zvrat. Něco výjimečného, něco, čím vás dostane. Ale to se nestane. Je to prostě jen další příběh z Osvětimi, na kterém není nic speciálního. Možná se někoho dotkne u srdce, mně se však nedotkla. Čte se dobře, ale žádný nový poznatek ani prožitek mi nepřinesla... Proto ji hodnotím dvěma hvězdičkami z pěti.
Komentáře
Okomentovat