Vzdělání

Ahoj všichni =) Jsem tu s dalším článkem =) Dnes bych vám ráda pověděla něco o vzdělání =)

Již toho víte mnoho o mé cestě čtení, o tom, jak jsem vynikala ve čtení. Vynikala jsem ve čtení, cizích jazycích a psaní slohovek. A přála si být spisovatelkou =D Měla jsem sešity s příběhy a pohádkami a psala a psala =) A četla a četla... Avšak v ostatních předmětech jsem moc nevynikala. V době nástupu počítačů a internetu nebylo zrovna populární číst si, vlastně si nikdo jiný moc nečetl. A tak jsem většinu času byla ve třídě outsiderem a dost často se mi spolužáci i posmívali, ukazovali si na mě a zásadně mi říkali jen příjmením. Ano, takový je asi osud knihomola, být jiný =)) Já vlastně dodnes nevím, zda by se posměšky a vylučování z kolektivu dalo nazvat šikanou - asi bych to vnímala jinak, kdybych si toho všimla jako pedagog, než jsem to vnímala sama na sobě.

V šestnácti jsem odešla na střední školu do jiného města a tím i na intr. Střední školu jsem vystudovala v oboru knihkupectví - o tom už jsem na blogu taky mnohokrát psala. Byl to pro mě nový svět a byl naprosto skvělý. Dlouhé roky po ukončení střední jsem si přála se tam vrátit, zůstat tam napořád... I přes nejrůznější eskapády to bylo jedno z nejlepších období mého života a proto jsem se jen velmi nerada smiřovala s tím, že skončilo. Měla jsem obrovské štěstí na pedagogy, které jsem potkala i na spolužáky a spolubydlící, kteří se stali mými velmi dobrými přáteli.

Na vysokou školu jsem šla až rok po maturitě a to byla největší chyba. Už jsem po roce práce nedokázala zapadnout do kolektivu. Ač jsem se snažila a ač se snažili i spolužáci. Ovšem výuku na Jihočeské univerzitě si nemohu vynachválit. Psychologii nám přednášel sám profesor Nakonečný a já mám od něj jedničku ze státnice =D Což považuji za obrovskou čest, dodnes si toho nesmírně vážím.

Při tomto studiu - Pedagogiky volného času - jsem si splnila svůj velký sen. Vypravila jsem se na Erasmus. Do Osla. O Norsku a pobytu v něm jsem snila několik let. A najednou jsem dostala šanci si ho splnit. I přesto, že mi v jednu chvíli nesmírně chyběla vlast, rodina i kamarádi zde... Toto počítám jako druhé velmi šťastné období mého života. Norsko už navždy bude tak trochu mým domovem. Nikdy mi ta země nebude zcela cizí a vždycky ji budu milovat. Norské školství mi nabídlo naprosto jiný pohled na věc. Potkala jsem lidi z celého světa a někteří se stali mými velmi dobrými přáteli. Naučila jsem se nebát se mluvit anglicky a vůbec předat svůj názor, diskutovat, nebát se toho, že udělám chybu - protože i o chybách se dá mluvit a poučit se z nich. Na základních školách jsem viděla menší třídy, zdravé svačinky a pobyt dětí venku v podstatě za každého počasí. Byla to naprosto jedinečná zkušenost.

Mojí poslední zastávkou bylo dálkové studium navazujícího magisterského programu. A tam jsem opět potkala naprosto skvělé lidi. Měli jsme asi neobvykle dobrou partu a já na spolužáky moc ráda vzpomínám. Soboty ve škole mi vždy byly takovým vytržením z běžného života a nikdy si nepřestanu vážit podpory mých spolužaček a spolužáků.

Nevím, jestli se ještě někdy vydám studovat a pokud ano, určitě vám o tom něco napíšu =))