Vox

Ahoj všichni =) V pátek jsem dočetla knížku Christiny Dalcherové Vox. Knížka byla jednu dobu dost propagovaná na sociálních sítích. Jedni ji milovali, druzí nesnášeli. Já mám moc ráda dystopické knížky a tak jsem neváhala ani minutu a dala si ji na svůj to be read list =) A jak u mě dopadla?

Knížka vypráví příběh doktorky Jean McClellanové a její rodiny. Jean pracovala na univerzitě jako vědkyně a zkoumala lidskou řeč. Jenže tou dobou se v Americe ujme vlády extremistická skupina Ctnostných. Ctnostní v čele s reverendem Carlem prosazují ve společnosti biblické principy, avšak máme tu čest s extrémisty, nikoli běžnými věřícími. Proto všechny ženy přijdou o práci, jsou jim nasazeny kovové náramky, které jim počítají slova - každá žena má denní kvótu. 100 slov za den. Jean tuto svou degradaci těžce nese, ale vlastně nic moc nepodniká. Jednoho dne se jí naskytne možnost se k výzkumu vrátit. Zároveň však poodhaluje roušku tajemství vládnoucí strany a zjišťuje, k čemu má její výzkum sloužit. Povede se jí svou práci zachránit, aby nezničila občany Ameriky, ale skutečně sloužila?

Teď k mému hodnocení... Obálka mě ani nijak přílišně nenadchla ani moc nezklamala. Postavy mě víceméně spíš štvaly než těšily. Nejvíce mě štvala Jean, jako hlavní hrdinka. Na můj vkus byla příliš feministická a její podvádění manžela mi rozhodně nepřišlo jako "malichernost", jak je v knize napsáno... Možná je to právě mým anti-feminismem, že jsem k ní měla takovou averzi. Je pravdou, že když jsme se dostali k výzkumu a odkrývání zla ve vládě, knížka mě bavila daleko víc. Knížka mi trošku připadá jako feministický manifest - ač když nad tím přemýšlím zpětně, není se moc co divit, když ženy jsou utlačeny do kouta. I přes tuto zjevnost - řešení problému žen a se ženami - se mi velmi líbili mužské postavy. Jeanin milenec Lorenzo a jeho odvaha, její manžel Patrick a také pošťák Del, kteří pracovali v odboji. Tiše, ale neméně odvážně. Líbil se mi i vývoj Jeanina nejstaršího syna Stevena, který díky lásce a odsouzení své lásky pochopí nesmyslnost systému, ve kterém žije. Zajímavá je i postava seržanta Petroského, který se nebál pomoci s čímkoli, co by pomohlo jeho ženě a malé holčičce, aby zase žily normální život. Vox se pro mě tak stal symbolem boje proti zlu a silných postav, které proti němu dokázaly bojovat. A ač je to román o ženách, nejvíc mě na něm bavili muži =) Knížku hodnotím třemi hvězdičkami z pěti a to právě díky druhé části ohledně výzkumu a odhalení děsivých plánů vlády...

Přeji pěkný zbytek neděle a ve čtvrtek se těším u nového článku! =)