Já a povinná literatura

Ahoj všichni =) Opět vás vítám u dalšího článku, tentokrát bych vám ráda řekla svůj názor na povinnou literaturu. Toto téma je velice propírané a názory na něj se různí. Jaký je ten můj?

Já sama jsem měla to štěstí, že jsem nikdy povinnou četbu neměla. Jasně, na prvním stupni jsme si museli vést Čtenářský deník, na druhém už nikoli, ale dostali jsme četbu doporučenou. Nejsem si jistá, zda jsem někdy nějakou z těch knih četla, možná tak jednu =D Četla jsem prostě, co mě bavilo a co se mi líbilo =) Ale jako jedna z mála ze třídy jsem četla...

Na střední školu jsem se hlásila na Knihkupectví. Dodnes si pamatuji, jak taťka na sezení s paní zástupkyní řekl, že čtu jen Lanczovou, nic hodnotného =D A taky si vzpomínám, jak paní zástupkyně řekla, že to nevadí, že k tomu člověk prostě dojde časem... A i naše třídní byla uvědomělá a ani na střední škole jsem nikdy povinnou četbu neměla. Číst jsme, ale museli. Střídali jsme se ve 12 lidech - jedno kolečko bylo v České literatuře (3 hodiny týdně) a druhé kolečko ve světové literatuře (2 hodiny týdně). Tudíž asi chápete, že čtení se nám nevyhlo, že jsme museli číst české i světové autory a to poměrně rychle =D

Můj názor na povinnou literaturu je asi hodně ovlivněn tím, že jsem ji nikdy neměla. Já osobně s ní nesouhlasím. Myslím si, že člověk opravdu musí dospět k tomu, aby byl schopen číst literaturu klasickou či tu na větší zamyšlení, než jaké přináší zamilované románky pro náctileté =) Zároveň si také myslím, že jakékoliv nucení do čtení je prostě špatné a mnoho lidí od čtení spíše odradí.

Jaký názor máte vy? Klidně se se mnou podělte v komentářích či na některých z jiných komunikačních kanálů =)