Unavená vychovatelka?

Ahoj všichni =) Vítám vás u dnešního článku. Opět jsem tu s takovým, řekněme životním článkem. Dnes bych vám ráda pověděla o školení, které jsem absolvovala v pondělí a v úterý. Vlastně o školení samotném budu psát málo, spíše o pocitech, které ve mně vyvolalo...

Školení shrnu do pár vět. Paní lektorka (nebudu jmenovat) byla osoba, která rozhodně uměla pracovat s dětmi. Měla spoustu nápadů a také mnoho výsledků s dětmi. Ovšem... Její osobní život podle mého musel dost pokulhávat. Člověk, který veškerý svůj volný čas věnuje jen dětem (i víkendy a prázdniny) nebo vzdělávání pedagogů, rozhodně nemůže mít čas na sebe. Školení jako takové by asi nebylo špatné, kdyby se drželo tématu a opravdu hry navazovaly na pohádku. Což se nestalo a to pro mě bylo velkým zklamáním.

Paní lektorka nesnesla mou upřímnost. Když jsem jí řekla, že se někdy cítím z té práce unavená, vysmála se mi. Ano, před celou tou partou tam, se mi vysmála. To, a dalších x rozhovorů mě donutilo přemýšlet. Je vůbec v pořádku se cítit unavená z práce s dětmi? Společnost tuto myšlenku vůbec nepřijímá, protože my pedagogové, obzvlášť vychovatelé v družině, si vlastně jen s dětmi hrajeme, máme věčně věků prázdniny a ještě navíc chceme přidat peníze. Hm... Co bychom vlastně ještě chtěli? Je vlastně nutné, aby vychovatel v družině měl nějakou přípravu a snažil se s dětmi něco udělat, něco je naučit (samozřejmě formou hry)? Je spousta jiných věcí, co se tam musí stihnout. Musíte stihnout poslat děti na kroužek, domů, popovídat s rodiči o jejich ratolestech a hlavně sledovat, že se nikomu nic nestalo. Je v nepořádku, že se člověk cítí unaven, když se snaží skloubit tyto věci, které by zvládla i chůva s těmi opravdu pedagogickými?

Práce ve školství má smysl. Má smysl si s dětmi vytvořit vztah i se je snažit něco naučit... Jen občas nevím, jak moc to doceňují lidé kolem nás. I přesto, že se staráme o jejich děti většinu dne, nemají pocit, že bychom si zasloužili více úcty. A že se občas cítíme unavení. A ano, po více jak sedmi letech ve školství, se tak skutečně cítím, i když svoji práci naprosto miluju.

To je pro dnešek ode mě vše. Ve čtvrtek se budu těšit u dalšího článku, tentokrát filmového =)