Králíček Jojo
Ahoj všichni =) Dnes bych vám ráda napsala recenzi na film, na kterém jsme včera s Honzíkem byli. Film Králíček Jojo jsem chtěla vidět hned, jak jsem na něj viděla reklamu při minulé návštěvě kina. Potom jsem na něj četla a viděla na instagramu samou chválu a byla jsem si tím víc jistá, že film vidět chci =)
Nejprve bych snad zmínila to, že jít do kina na film, který je v kinech teprve krátce, není ten nejvíc nejlepší nápad, protože kino je plné a to je mi mnohem méně příjemné, než sedět v tom poloprázdném =D Dále bych ráda zmínila, že pánové za námi by si snad zasloužili pár facek, zvláště při jejich reakci na dokumentární film V síti. Do teď nechápu, co je na obtěžování dětí po internetu tak moc k smíchu.
Ale k filmu samotnému. V úvodu filmu zní hudba Beatles, tedy konkrétně písnička Komm, gib mir deine Hand. Beatles pro koncert v Německu nahráli celé album v němčině, a ač se jim to zajídalo, i v němčině měli obrovský úspěch. A já jsem si mohla zazpívat, protože písničku v němčině znám a umím ji zpaměti =D Ve filmu se potkáme s desetiletým chlapečkem Johannesem, kterému se běžně říká Jojo. Jojo je takový malý nácíček, který vlastně ale neumí ublížit živému tvorovi. Jako mnoho jiných, však věří Hitlerovi a chce se stát jeho osobní stráží. Jojo si představuje, že jeho Vůdce je všude s ním a často si s ním povídá. Až když je Jojo doma po tom, co má na víkendovém pobytu nehodu s příručním granátem, zjistí, že ve zdi pokoje jeho sestry se skrývá Židovka. Postupně též zjišťuje, že jeho máma není tak moc zapálená pro Říši jako on. Což ho vlastně hrozně rozčiluje. Jak se Jojo zachová?
Film se mi velmi líbil. Kdo mě zná, ví, že mám ráda problematiku druhé světové války, že tituly, které o válce vypráví, často vyhledávám, ráda sleduji i různé dokumenty a proto mi Králíček nemohl utéct. Neuvěřitelně cením jiný úhel pohledu na válku. Obvykle se člověk setká s potíži v koncentračním táboře, láskou na tomtéž místě... Ale jak žili Němci v té době, nevidíme příliš často. Navíc pohled malého kluka, který má na věc jiný názor než jeho máma... Opravdu velmi skvělý námět. Jako lehký mínus hodnotím jazyk - přeci jen jsme zvyklí tyto filmy vídat spíše v češtině a nebo v němčině, angličtina u toho byla, především ze začátku, prostě divná. Nejdřív mi přišlo trochu divné smát se Hitlerovi, přeci jen, ten člověk vzbuzuje spíše strach. Ve chvíli, kdy jsem přistoupila na hru sarkasmu, královsky jsem se bavila. Ovšem v závěru je film spíše smutný a i mi nějaká ta slzička ukápla.
V hlavních rolích se objeví Roman Griffin Davis, Thomasin McKenzie, Scarlett Johansson a Taika Waititi. Film je natočen v koprodukci Spojených států amerických, Nového Zélandu a České republiky, takže se můžete těšit i na některé české exteriéry =)
Nejprve bych snad zmínila to, že jít do kina na film, který je v kinech teprve krátce, není ten nejvíc nejlepší nápad, protože kino je plné a to je mi mnohem méně příjemné, než sedět v tom poloprázdném =D Dále bych ráda zmínila, že pánové za námi by si snad zasloužili pár facek, zvláště při jejich reakci na dokumentární film V síti. Do teď nechápu, co je na obtěžování dětí po internetu tak moc k smíchu.
Ale k filmu samotnému. V úvodu filmu zní hudba Beatles, tedy konkrétně písnička Komm, gib mir deine Hand. Beatles pro koncert v Německu nahráli celé album v němčině, a ač se jim to zajídalo, i v němčině měli obrovský úspěch. A já jsem si mohla zazpívat, protože písničku v němčině znám a umím ji zpaměti =D Ve filmu se potkáme s desetiletým chlapečkem Johannesem, kterému se běžně říká Jojo. Jojo je takový malý nácíček, který vlastně ale neumí ublížit živému tvorovi. Jako mnoho jiných, však věří Hitlerovi a chce se stát jeho osobní stráží. Jojo si představuje, že jeho Vůdce je všude s ním a často si s ním povídá. Až když je Jojo doma po tom, co má na víkendovém pobytu nehodu s příručním granátem, zjistí, že ve zdi pokoje jeho sestry se skrývá Židovka. Postupně též zjišťuje, že jeho máma není tak moc zapálená pro Říši jako on. Což ho vlastně hrozně rozčiluje. Jak se Jojo zachová?
Film se mi velmi líbil. Kdo mě zná, ví, že mám ráda problematiku druhé světové války, že tituly, které o válce vypráví, často vyhledávám, ráda sleduji i různé dokumenty a proto mi Králíček nemohl utéct. Neuvěřitelně cením jiný úhel pohledu na válku. Obvykle se člověk setká s potíži v koncentračním táboře, láskou na tomtéž místě... Ale jak žili Němci v té době, nevidíme příliš často. Navíc pohled malého kluka, který má na věc jiný názor než jeho máma... Opravdu velmi skvělý námět. Jako lehký mínus hodnotím jazyk - přeci jen jsme zvyklí tyto filmy vídat spíše v češtině a nebo v němčině, angličtina u toho byla, především ze začátku, prostě divná. Nejdřív mi přišlo trochu divné smát se Hitlerovi, přeci jen, ten člověk vzbuzuje spíše strach. Ve chvíli, kdy jsem přistoupila na hru sarkasmu, královsky jsem se bavila. Ovšem v závěru je film spíše smutný a i mi nějaká ta slzička ukápla.
Komentáře
Okomentovat