Můj vztah k pohybu

Zdravím vás u nedělního článku =) Ani dnes nebude o čtení, ale snad se za to na mě nebudete zlobit =) Dnes mám v plánu vám říci něco o svém vztahu k pohybu.

Co se týče pohybu pasivního, tak to jsem velký milovník hokeje a když je olympiáda, tak sportu v podstatě jakéhokoliv =D Ale v hokeji nejsem jen tak obyčejný fanoušek a o tom se můžete dozvědět v článku Já a hokej.

K aktivnímu pohybu... To je již složitější =D Jako dítě jsem měla na nožičkách řemínky, aby se mi napravily kyčle. A z toho důvodu jsem také nemohla dělat úplně všechno. Celou základku jsem měla zakázané skoky, doskoky a běh na dlouhé tratě. Nebyla jsem nikdy příliš pohybově nadané dítě, vždycky jsem byla spíš ta zalezlá u čtení =D Velký zvrat nastal na druhém stupni, kdy jsme dostali na tělocvik dost přísnou paní učitelku. Ta mě nejenže nechala dělat všechny věci, co jsem měla zakázané, ale ještě navíc mě před zbytkem třídy zesměšňovala, protože se mi - logicky - nedařilo. Poté jsme na dva roky dostali jinou paní učitelku (která se po čase stala mou kolegyní =D) a to bylo naprosto skvělé. Uvolnila jsem se a nebála se, ovšem na devátý ročník jsme se měli vrátit k přísné paní učitelce... A tak jsem poprosila svou paní doktorku, jestli bych nemohla dostat úplné osvobození od tělesné výchovy. Dostala jsem ho a dostala jsem ho i na celou střední školu, i když jsem přešla k dospěláckému doktorovi.

Svůj vztah k pohybu jsem si opět našla až ve druhém ročníku na vysoké škole, tedy po dlouhých sedmi letech. Začala jsem hrát florbal a bylo to naprosto úžasné. Pan trenér - jak jsem vyučujícímu říkala (nic nám nepřednášel, tak trenér =D) - mně naprosto nadchnul a vtáhnul do hry a já si florbal zapisovala každý další semestr. Zároveň jsem si časem zapsala zumbu, aerobic bodytoning, pilates - který jsem si neuvěřitelně zamilovala... A tak jsem sportovala, chodila jsem si občas zacvičit i bez zapsání. Spousty lidí mi tehdy říkalo, proč to dělám (vážila jsem tak asi 40 kilo i s postelí), nikdo moc nechápal, že endorfinky mi neuvěřitelně pomáhají v tom, abych neměla deprese.

Po návratu z Erasmu, kdy jsem začala jezdit do práce, ve které jsem trávila spoustu času a ještě navíc psala bakalářku, nezbýval na pohyb příliš čas... Ale když jsem se vrátila do Písku, po nějakém čase jsem začala běhat a v té době jsem se dostala i na krásné tři kilometry v kuse! A to jsem upřímně nevěřila, že by se někdy mohlo stát =D Přibližně v té době jsem se vrátila ke cvičení pilatesu a cvičila s báječnou Cassey Ho. Makala jsem celý prvák navazujícího studia a nikdy jsem si nepřišla více nabitá energií, než po výběhu, kdy jsem si pak ještě šla zacvičit =)

Jenže pak jsem jeden zimní výběh odmarodila zánětem průdušek a už se najednou vůbec nešlo vrátit zpět. S přicházejícím jarem jsem na trati vůbec nemohla dýchat (ano, pyly..) a bylo to stále náročnější, až jsem s během úplně přestala. Na cvičení najednou přestala být nálada, nic mě nebavilo, žádný instruktor mě nedokázal motivovat a ke stresu ze školy se tak nějak přidal i stres pracovní a stres ze stěhování do Prahy a nástupu do nové práce. A ano, tento rok jsem neuvěřitelně přibrala a ač jsem se pak v Praze snažila zase začít cvičit, prostě to nešlo... Musím říci, že jediné co, tak jsem věnovala čas józe, kterou předcvičovala moje skvělá kamarádka Míša a chodily jsme na ní ještě s druhou kamarádkou Barčou. A musím říct, že tyhle naše cvičící dopoledne mi neuvěřitelně chybí, protože to nebylo jen o cvičení, ale i o přátelském posezení a popovídání si.

Nesmím vůbec opomenout, že odjakživa mám neuvěřitelně ráda plavání (ač teda nemám nejkrásnější tempa, moje kyčle se na hladině nechtějí udržet a dá mi to docela práci, nevypadat jako topící se čuba =D) a když jsem doma zrovna ve chvíli, kdy je doma i taťka, ráda s ním jezdím do Strakonic si zaplavat pár bazénků.

Úplně upřímně nevím, proč neplavu i teď a v Praze, když je to jedna z mých nejoblíbenějších forem pohybu. Občas si zajdu zacvičit Zdravá záda (protože moje moc zdravá nejsou...), ale jinak je to bída s nouzí. Ale ráda bych to napravila a chtěla zase začít cvičit s Cassey a na jaře se znovu pokusit běhat. Doufám, že to vyjde a budu vás moci průběžně informovat o tom, jak mi to jde nebo nejde. Určitě by mi to pomohlo, protože bych měla asi trošku vyrovnanější nálady =D A třeba i něco zhubnu =) Tak mi držte pěsti! =)