Malé ženy
Malé ženy jdou na konci ledna do kin a proto i já jsem se rozhodla si je konečně přečíst :D a to hlavně díky instagramovému společnému čtení, které pořádá Adél a Valča =) a jak se mi líbily?
Malé ženy je příběh o čtyřech sestrách - Meg, Jo, Beth a Amy. Každá z nich je jiná a všechny jsou vlastně skvělé. Už jen pro svou statečnost, s jakou snášejí svůj osud chudé rodiny a hlavně to, že tatínek je v občanské válce... v knížce sledujeme jejich každodenní útrapy a hlavně hru na poutníka, kdy se každý den snaží udělat dobrý skutek a putovat tak k lepšímu já.
Na začátek bych ráda řekla, že hodnotím staré komunistické vydání a tudíž i překlad z roku 1974. Ten je poměrně osekaný, podle toho, co se komunistům hodilo do krámu. Já osobně nelituji, že jsem ho četla a moc se těším, až se dostanu k novějšímu překladu a budu je moci porovnat =) Začnu tedy obálkou... A ta se mi opravdu nelíbí =D Za prvé graficky se mi absolutně nelíbí, barevné obličeje hrdinů... No, není to vyvedené. Dále se mi nelíbí - a to extrémně - že se jména hrdinů vlastně vůbec neshodují. Jasně, komunistický režim měl potřebu vše překládat a tak se setkáme s Markétou, Josefínou, Lízou, Tadeášem místo Laurieho a Janem místo Johna... To by mi nijak zásadně nevadilo, i když bych měla radši jména nepřeložená =) Ale proč jsou tedy na obálce Meg, Jo, Beth, Laurie a John? To podle mě není vychytané, pokud tedy překládám, tak se vším všudy... =)
Co se týče děje, předpokládám, že osekanost spočívá právě v křesťanském rozměru a že by pak byla i lépe zdůvodněná i hra na poutníka. Já sama jsem si to odvodila, ale těžko říci, zda si to tak dokázal zdůvodnit každý čtenář tohoto překladu. Postavy v knize se mi velmi líbily, každá ze sester je naprosto jiná a přesto mně jaksi blízká. Od všech se můžeme něco naučit. S Meg zjistíme, že není všechno zlato, co se třpytí. S Jo zase, že není dobré nechat nad svým hněvem zapadnout slunce, protože jinak ráno pokračuje dál... S Beth zjistíme, že i ta nejtajnější přání se můžou splnit a s Amy se naučíme, že život našich blízkých je cennější než oblíbenost. Všechny jsem si je zamilovala a byly mi moc příjemné. Knížka je celkově milá, vyvolá vám úsměv na tváři a čte se poměrně lehce. Velkou zápletku čekejte až na konci - ač tedy velká je asi silné slovo, spíše větší =) Hodnotím čtyřmi hvězdičkami z pěti =)
Četl někdo z vás Malé ženy? A jak se vám líbily? =)
Malé ženy je příběh o čtyřech sestrách - Meg, Jo, Beth a Amy. Každá z nich je jiná a všechny jsou vlastně skvělé. Už jen pro svou statečnost, s jakou snášejí svůj osud chudé rodiny a hlavně to, že tatínek je v občanské válce... v knížce sledujeme jejich každodenní útrapy a hlavně hru na poutníka, kdy se každý den snaží udělat dobrý skutek a putovat tak k lepšímu já.
Na začátek bych ráda řekla, že hodnotím staré komunistické vydání a tudíž i překlad z roku 1974. Ten je poměrně osekaný, podle toho, co se komunistům hodilo do krámu. Já osobně nelituji, že jsem ho četla a moc se těším, až se dostanu k novějšímu překladu a budu je moci porovnat =) Začnu tedy obálkou... A ta se mi opravdu nelíbí =D Za prvé graficky se mi absolutně nelíbí, barevné obličeje hrdinů... No, není to vyvedené. Dále se mi nelíbí - a to extrémně - že se jména hrdinů vlastně vůbec neshodují. Jasně, komunistický režim měl potřebu vše překládat a tak se setkáme s Markétou, Josefínou, Lízou, Tadeášem místo Laurieho a Janem místo Johna... To by mi nijak zásadně nevadilo, i když bych měla radši jména nepřeložená =) Ale proč jsou tedy na obálce Meg, Jo, Beth, Laurie a John? To podle mě není vychytané, pokud tedy překládám, tak se vším všudy... =)
Co se týče děje, předpokládám, že osekanost spočívá právě v křesťanském rozměru a že by pak byla i lépe zdůvodněná i hra na poutníka. Já sama jsem si to odvodila, ale těžko říci, zda si to tak dokázal zdůvodnit každý čtenář tohoto překladu. Postavy v knize se mi velmi líbily, každá ze sester je naprosto jiná a přesto mně jaksi blízká. Od všech se můžeme něco naučit. S Meg zjistíme, že není všechno zlato, co se třpytí. S Jo zase, že není dobré nechat nad svým hněvem zapadnout slunce, protože jinak ráno pokračuje dál... S Beth zjistíme, že i ta nejtajnější přání se můžou splnit a s Amy se naučíme, že život našich blízkých je cennější než oblíbenost. Všechny jsem si je zamilovala a byly mi moc příjemné. Knížka je celkově milá, vyvolá vám úsměv na tváři a čte se poměrně lehce. Velkou zápletku čekejte až na konci - ač tedy velká je asi silné slovo, spíše větší =) Hodnotím čtyřmi hvězdičkami z pěti =)Četl někdo z vás Malé ženy? A jak se vám líbily? =)
Komentáře
Okomentovat