Budoucnost, možná ne až tak moc vzdálená

Ahoj všichni =)

Dnes vás opět zdravím u recenze na jednu norskou knížku a s touto nemám ani tak šílené zpoždění, tu jsem dočetla v týdnu =D Jedná se o Historii včel od Maji Lunde.

Podle názvu se možná leckomu do knihy nebude chtít, ale jděte do ní. Není to naučná kniha o včelách, je to příběh tří lidí, kteří se nějakým způsobem pohybují kolem včel.

V historii potkáme Williama, který se zdrcen kritikou profesora, kterému asistuje, uloží do postele a stráví v ní několik měsíců. Nehledě na to, že má početnou rodinu, která bez něj upadá do chudoby, nehledě na výzkum včel, které tolik miluje... Jednoho dne, ale Williama navštíví syn Edmund a má k němu řeč ohledně toho, zda by mohl vstát z postele. A William nadšen tím, že s Edmundem bude pokračovat ve výzkumu, se opravdu z postele zvedne. Jenže Edmund je věčně zalezlý ve své posteli. Je snad nemocný? William se však i tak pustí do výzkumu. Postaví včelí úl a pomoc nakonec najde ve své dceři Charlotte. Bohužel jejich společné poznatky si vždy dá patentovat i někdo jiný a tak William často upadá do depresí. Z Charlotte je sice stále nadšen, ale William stále jaksi podvědomě čeká na Edmunda a na to, že se pro jeho práci též zapálí. Dočká se? Přijde Edmund a začne se spolu s Williamem věnovat včelám?

V současnosti se seznámímee s Georgem. Americkým farmářem, který své včely miluje nade vše. Jeho jediný syn Tom však chce studovat a stát se novinářem a manželka Emma by se nejraději odstěhovala na Floridu. Ale George o tom nechce ani slyšet. Jednou s Tomem podnikne výlet ke svému příteli Leemu a vezmou s sebou i včelky. Aby Leeovi zajistili úrodu. Po nějakém čase, když se George s Tomem vrátí, se jednoho rána stane opravdu šílená věc. George jde svá včelstva zkontrolovat a... Vítá ho zlověstné ticho. Ve většině úlů zůstala jen královna a pár mladých slabých včel. Dělnice jsou všechny pryč. Je to možné? Aby všechny vylétly pro nektar? Samozřejmě není... George se zhroutí, ale ve skutečnosti se včel nedokáže vzdát a tak se péči o ně věnuje dál. Tom mu přijíždí pomoci, i když novinařina je pro něj stále prioritní.

Tao žije v budoucnosti v Číně. Není to až tak vzdálená budoucnost, ale je docela děsivá. Včely v ní neexistují. Tao se živí tím, že opiluje stromy hrušní, aby lidé na zemi měli alespoň něco málo k snědku. K opilování se používá štěteček z kuřecích pírek a jedná se o práci šíleně namáhavou. Děti do školy chodí jen na tři až pět let - je důležité, aby opilovali a vzdělání v této době důležité není. Jednou, když už je opilování hotovo, vyrazí Tao se svým mužem Kuanem a pětiletým synem Wei-Wenem do sadu na piknik. Wei-Wen si v klidu hraje a Tao s Kuanem si na chvilku dovolí zavřít oči. Ale při jejich otevření už tam Wei-Wen není. Po chvíli ho Kuan nachází. Vyděšeného a nehybného. V nemocnici jim nikdo nedokáže nic říci a nakonec je Wei-Wen převezen do nemocnice v Pekingu. A Tao samozřejmě nemá stání a vydá se do Pekingu hledat Wei-Wena. Věci, které zažívá v Pekingu jsou šílené. Zjišťuje, že se z něj stalo město duchů, že na starých lidech politickému systému nezáleží a že v některých okrajových částech města se z lidí stává v podstatě zvěř, která loví svou potravu... Najde nakonec Tao svého syna? A co se mu stalo?

Knížka měla velmi silný příběh a při střídání kapitolek o těchto třech lidech se vám vše pomalu skládá dohromady. Líbilo se mi, že postavy v podstatě zažívali to samé. Všechny měly rády včely a všechny se musely vyrovnat se ztrátou svých synů. Také se mi velmi líbilo, jak moc se v průběhu věků měnil důraz na vzdělání. Pro Williama a Tao bylo vzdělání důležité, avšak Tao ho nemohla dopřát sobě (nedostatek financí jejích rodičů) ani svému synovi... George by naopak měl syna raději u sebe a u včel než ve škole... Velmi mě oslovila myšlenka Tao, o tom, že bez vzdělání se rovnáme živočichům, kteří přežívají pouze díky potravě, bez jakéhokoliv cíle. Kromě toho skromného - přežít další den...

Nejsilnější pro mě byl okamžik, když Tao vypráví o kolapsu, který na Zemi nastal a který začal v naší době a to tzv. Colony collapse disorder neboli Syndromem zhroucení včelstev. Hádáte správně, přesně to se stalo Georgovi. Při čtení jsem opravdu doufala, že se jedná jen o termín použitý pro účely příběhu. Ale něco mi nedalo a proto jsem ho zadala do vyhledávače. A hádejte - ono se to opravdu děje. A už ne jen v Americe, ale i v Německu a v Polsku, které jsou skutečně hned za rohem... Je jen na nás, zda je možné alespoň trochu myslet na přírodu kolem nás.

Kniha je jednou z těch emočně nejsilnějších, které jsem kdy četla a rozhodně se promítne ve výběru mých letošních nejlepších knih. Samozřejmě hodnotím pěti hvězdičkami z pěti =)