Slavný Ital

Zdravím vás opět v netradičním dni pro článek =) Stále doháním restíky, které jsem slíbila a nějak se nechýlím ke konci =D V neděli jsem opět nezvládla napsat článek, ale ten již vyšel včera a já se dnes opět můžu věnovat recenzi =)

Nulté číslo jsem si chtěla přečíst dlouho. Jednak jsem se dlouho chystala na Umberta Eca a jednak mě zaujalo téma Nultého čísla. Umberto Eco mě lákal už od střední a tak trochu jsem se bála toho, že bude příliš náročný. Lákavé je pro mě i Jméno růže a rozhodně se na něj ještě v budoucnu vrhnu.

Ale k Nultému číslu. Nulté číslo vypráví příběh redakce, která má za úkol vydat několik Nultých čísel, aniž by členové redakce věděli, že se jedná jen o takovou zástěrku. Majitel plátku, jakýsi komtur Vimercate, má pouze za cíl se dostat do jistých kruhů, které ho do té doby nechtějí přijmout. Ústřední postavou je Dr. Colonna, který má napsat o fungování této redakce román. V redakci se rozehrávají dva příběhy. Jeden je mezi Colonnou a redaktorkou Maiou, se kterou posléze Colonna začne i chodit. Druhým příběhem je přátelství mezi Colonnou a redaktorem Braggadociem, který má jakési zvláštní hypotézy, zpochybňuje vlastně všechno a za vším vidí spiknutí. Působí spíše jako takový ten týpek, co věří všem ujetým hypotézám. Jednou z takových hypotéz je i to, že Mussolini nezemřel za války, ale vlastně měl ještě v sedmdesátých letech převzít moc. Celé to zní naprosto šíleně, ale co když je na tom něco pravdy?

Celá ta záležitost kolem Mussoliniho mě vlastně vůbec nebavila. Já mám ráda druhou světovou válku, mám ráda, když někdo nachází nová témata z války, ale tohle bylo takové táhlé a hrozně málo uvěřitelné. Dobré bylo vykreslení strachu Colonny, ale to bohužel trvalo příliš krátce... Moje hodnocení je tentokrát tři hvězdičky z pěti =)