Nabušený víkend

Opět vás zdravím u článku =) a tentokrát... Není knižní =) Ráda bych vám trošku povyprávěla o tom, co jsme dělali poslední záříjový víkend =)

Jako první jsme v pátek s Honzíkem a kamarádkou Hann vyrazili na Noc vědců. Díky zpoždění autobusu a různým podmínkám jsme se dostali jen do planetária na Petříně. Říkám jen, ale ono to nebylo jen =D Bylo to super! Moc se mi líbila instalace k výročí programu Apollo, protože ten mám díky bráchovi - proti němu dost laicky - zmáklý a alespoň základ o něm vím =) V patře planetária bylo k vidění a ozkoušení spoustu zajímavých věcí, mohli jste si osvítit různá souhvězdí, vidět, jak se pohybují částice a zkusit si, kolik byste vážili na jiných planetách nebo třeba i na měsíci či na slunci =D Což mi přišlo moc zajímavý =) Bohužel kvůli počasí jsme se nemohli podívat na hvězdy, ale dalekohledy byly neuvěřitelně zajímavé i tak a lidé, co o nich mluvili, o nich mluvili s láskou a my jsme se tak mohli dovědět spoustu zajímavých věcí nejen z oblasti planet a hvězd, ale též z historie planetária a vůbec naší země. Každopádně jsme tam nebyli naposledy a doufám, že příště nám vyjde počasí lépe =)

V sobotu jsme měli velice nabitý program. Vydali jsme se na únikovku Po stopách pražských kouzel, kterou pro nás vymysleli naši kamarádi z E-Bradavic. Já tady nebudu prozrazovat podrobnosti, to patří trochu k autorským právům =)) Ale ráda bych řekla, že jsme si akci moc užili. Viděli jsme spoustu míst, která jsme ještě nenavštívili, prožili krásnou slunečnou sobotu v Praze s milými lidmi a dozvěděli se něco z historie. Bylo to zkrátka super a já musím ještě jednou zopakovat velké díky organizátorům za jejich krásně promyšlený program (časově je to ještě třeba vychytat, ale to byla asi jediná moucha) a též spolubojovníkům z naší koleje, protože to bylo prostě... Moc fajn =) Moc ráda jsem některé lidi viděla a to i ty, kteří se v únikovce stali našimi protihráči. Bylo to zkrátka zase jednou super =)

A sobotu jsme zakončili neméně skvělou akcí, kterou byla Noc sokoloven. Já osobně chodila do Sokola jako mladší žákyně a pak už se mi tak nějak nechtělo =D Na pohyb jsem jako dítě nebyla zrovna šikovná (ne, že by mi to nezůstalo do dneška =D) a tak jsem si jednou v září řekla, že už chodit do Sokola nechci. Poslední rok však po Sokole znovu trochu víc pokukuju. V minulé práci jsem dosluhovala právě při Sletu a těm nejstarším Sokolníkům mohla umývat nádobí po snídani (sice jen jednou, ale i tak =D) a připravit alespoň pár pokojů na jejich sletové období =) Tak nějak v té době jsem začala vnímat, že v Sokole jde o mnohem více než jen o dokonalou postavu a nejlepší fyzičku. Sokol je hodně o národní identitě, o tom, že si ji uvědomují a žijí s ní... Myslím, že dnes se Sokol k těmhle věcem vrací a více je prožívá a cítí... A to i ty kulturní, jako divadlo a podobně =) A to se mi na Sokolu moc líbí =) Zpátky k Noci sokoloven =D Přišli jsme na poslední chvíli, ale proto jsme si mohli Libeňskou sokolovnu užít tak nějak pořádně =) Je to nádherná budova, plná krásných prostor, i z venku můžeme vidět vitráže... Má krásnou půdu a také katakomby! Sice jsem trošku poseroutka a neprošla jsem je celé, ale zase jsem si je užila pořádně =D Libeňský Sokol má i pohnutou historii, protože - samozřejmě Libeň - místo úkrytu parašutistů. Já sama jsem teprve nedávno zjistila, že Vosmíkovi byli též Sokolové, nejen odbojáři. Nasazení libeňských Sokolů mě opět přesvědčovalo o tom, že Sokol žije a stojí za to žít s ním =) Jsem ráda za tyhle lidi, kteří dnes Sokola vrací na úroveň, na které měl vždy být =) Jen tak dále, Anko a Martine a vám podobní =)