Když smrt zkříží plány...
Recenze na dnešní knížku se mi asi nebude psát příliš lehce. The Opposite of Lonliness je soubor povídek a školních esejí Mariny Keegan a o těchto souborech se mně osobně nepíše příliš lehce nikdy =D Navíc se k tomu přidává Marinin osud, který jsem naznačila již v názvu článku.
Ano, Marina zemřela hned druhý den po absolvování univerzity Yale. Na sedadle spolujezdce, řídil její přítel - a ano, hádáte správně, ten přežil. Již na střední škole bylo Marininým učitelům jasné, že má spisovatelský talent. Podporovali ji v něm a na univerzitě v tom její profesoři pokračovali. U většiny povídek jsem si řekla: Wau, to je paráda, zajímá mě pokračování... A pak mi došlo, že žádné nebude...
Jedna z povídek vypráví o dívce, které umře přítel a ona při nalezení jeho deníku zjistí, že byla vlastně jen "náplastí" za minulý vztah, který nevyšel a že ji přítel vlastně nikdy nemiloval. Jak s deníkem naloží? Jak má promluvit na jeho pohřbu, což si rodina od ní přeje? Má to říct jeho bývalé holce?
Další povídka vypráví příběh ženy, která si adoptuje dítě, protože je jí pořád smutno za tím dítětem, které musela v mládí dát k adopci. A vlastně tak trochu je jí smutno i za jejím tehdejším přítelem. A to jsou jen ukázky toho, co mě zaujalo nejvíc.
Ano, Marina zemřela hned druhý den po absolvování univerzity Yale. Na sedadle spolujezdce, řídil její přítel - a ano, hádáte správně, ten přežil. Již na střední škole bylo Marininým učitelům jasné, že má spisovatelský talent. Podporovali ji v něm a na univerzitě v tom její profesoři pokračovali. U většiny povídek jsem si řekla: Wau, to je paráda, zajímá mě pokračování... A pak mi došlo, že žádné nebude...
Jedna z povídek vypráví o dívce, které umře přítel a ona při nalezení jeho deníku zjistí, že byla vlastně jen "náplastí" za minulý vztah, který nevyšel a že ji přítel vlastně nikdy nemiloval. Jak s deníkem naloží? Jak má promluvit na jeho pohřbu, což si rodina od ní přeje? Má to říct jeho bývalé holce?
Další povídka vypráví příběh ženy, která si adoptuje dítě, protože je jí pořád smutno za tím dítětem, které musela v mládí dát k adopci. A vlastně tak trochu je jí smutno i za jejím tehdejším přítelem. A to jsou jen ukázky toho, co mě zaujalo nejvíc.
Jak jsem již řekla, jsou to naprosto úžasně začaté příběhy. Mohlo z nich být něco velkého. Marina dokázala vykreslit city i atmosféru situace přímo brilantně. Vyvrací tak názor, že k tomu, aby člověk něco takového dokázal, musí mít něco odžito.
Co se týče jejích esejí, krom jedné, kdy vyprávěla o své mamince a jejím strachu o ni, jsem moc nadšená nebyla =D Ale upřímně mě více baví prostě ty příběhy =)
Knihu celkově hodnotím třemi hvězdičkami z pěti a vám všem přeju krásný prodloužený víkend =)
Komentáře
Okomentovat