Druhá světová v další variaci
Zdravím =) Nevím, jak jste na tom s podcasty, ale já poslední dobou některé z nich poslouchám =) O mých podcastových tipech vám napíšu někdy příště (asi nedám dohromady TOP10, tolik jich ani neposlouchám =D Ale něco k tomu do budoucna asi sepíšu). Každopádně o tématu druhé světové války v literatuře se před nějakým časem bavily Lucie Zelinková se Zoe na svém podcastu Mileniálky čtou. A měly na něj dost odlišný názor než já. Což je samozřejmě v pořádku, kdysi mi jeden vyučující na vysoké řekl, že lidé, se kterými nedokáže souhlasit a někdy ho i svými názory rozčilují, jsou zároveň těmi, kteří ho nejvíce inspirují. Ano, řekl to o mé eseji =D Každopádně já se tak snažím přistupovat ke všem odlišným názorům a především respektovat člověka za nimi.
Abych vás seznámila s tím svým názorem na věc =D Já o druhé světové válce čtu velmi ráda. Souhlasím s holkama v tom, že je to občas tak trochu nimrání se v neštěstí druhých a to je vcelku nehezký... Avšak mé důvody jsou trošku jiné. Já se snažím přijít na to, proč! Co ruplo v Hitlerově hlavě, že měl potřeby vyvražďovat celé zástupy... Nejprv Židů, pak Romů a nakonec Slovanů? Pokud bychom zůstali u těch Židů, vysvětlení by se samozřejmě nabízelo, ač dost choré. Což Hitler chorý byl =D
No, a tak si ráda čtu knížky o druhé světové a snažím se všem těm hrůzám přijít na kloub. Najít někde to proč (i když možná žádné není). Je ale pravdou, že do Hany od Aleny Mornštajnové jsem se nezačítala s pátráním po klíči k nacistickým zvěrstvům. Anotace totiž slibuje židovství padesátých let minulého století.
Proto se na počátku knihy potkáme s malou Mirou, děvčetem divokým, které se nebojí zkusit chodit po ledu. A to, že přijde domů vyráchaná v ledové vodě, jí vlastně zachrání život. Maminka má totiž narozeniny a protože se na Miru zlobí, holčička jako jediná nedostane věneček na oslavu. Jenže místní cukrárna používá vodu, která je nakažená tyfem... A tak se nakazí celá Miřina rodina, kromě ní. Knížka v první části vypráví strasti Miry, která najednou musí žít s dost podivnou tetou Hanou, která vlastně ani moc nemluví. Stráví tak osamělé dětství a částečně i dospívání...
V druhé části knihy se rozvine příběh Hany, její sestry i rodičů a prarodičů. A vlastně i dalších Židů. Vidíme, jak si Hanina rodina žila před válkou, jak byli uznávanými občany města... A jak se kolem války vše začalo propadat, až celá rodina odjede do koncentráku. Až na Miřinu matku. A v koncentráku všichni zahynou. Až na Hanu... A pak sledujeme Haniny pocity viny. A to v mnoha situacích. I v těch, za které zjevně nemohla.
Hanin i Miřin příběh na mě dolehl silně. Ač ne tak silně jako jiné příběhy z druhé světové války. Rozhodně je román Hana neotřelým a originálním pohledem na tuto problematiku a to jsem velmi ocenila. Líbil se mi i ten přesah do Miřina života. A taky jsem ráda, že jsem Alenu Mornštajnovou objevila a jsem teda zvědavá, zda jsou všechny její knížky "na jedno brdo", jak nedávno v podcastu Mileniálky čtou povídala Zoe =)
Hanu jsem zhltla asi během dvou dnů v mé říjnové nemoci =) Knížka mě pohltila a četla jsem ji jedním dechem. Hodnotím ji plným počtem, tedy pěti hvězdičkami z pěti =)
Abych vás seznámila s tím svým názorem na věc =D Já o druhé světové válce čtu velmi ráda. Souhlasím s holkama v tom, že je to občas tak trochu nimrání se v neštěstí druhých a to je vcelku nehezký... Avšak mé důvody jsou trošku jiné. Já se snažím přijít na to, proč! Co ruplo v Hitlerově hlavě, že měl potřeby vyvražďovat celé zástupy... Nejprv Židů, pak Romů a nakonec Slovanů? Pokud bychom zůstali u těch Židů, vysvětlení by se samozřejmě nabízelo, ač dost choré. Což Hitler chorý byl =DNo, a tak si ráda čtu knížky o druhé světové a snažím se všem těm hrůzám přijít na kloub. Najít někde to proč (i když možná žádné není). Je ale pravdou, že do Hany od Aleny Mornštajnové jsem se nezačítala s pátráním po klíči k nacistickým zvěrstvům. Anotace totiž slibuje židovství padesátých let minulého století.
Proto se na počátku knihy potkáme s malou Mirou, děvčetem divokým, které se nebojí zkusit chodit po ledu. A to, že přijde domů vyráchaná v ledové vodě, jí vlastně zachrání život. Maminka má totiž narozeniny a protože se na Miru zlobí, holčička jako jediná nedostane věneček na oslavu. Jenže místní cukrárna používá vodu, která je nakažená tyfem... A tak se nakazí celá Miřina rodina, kromě ní. Knížka v první části vypráví strasti Miry, která najednou musí žít s dost podivnou tetou Hanou, která vlastně ani moc nemluví. Stráví tak osamělé dětství a částečně i dospívání...
V druhé části knihy se rozvine příběh Hany, její sestry i rodičů a prarodičů. A vlastně i dalších Židů. Vidíme, jak si Hanina rodina žila před válkou, jak byli uznávanými občany města... A jak se kolem války vše začalo propadat, až celá rodina odjede do koncentráku. Až na Miřinu matku. A v koncentráku všichni zahynou. Až na Hanu... A pak sledujeme Haniny pocity viny. A to v mnoha situacích. I v těch, za které zjevně nemohla.
Hanin i Miřin příběh na mě dolehl silně. Ač ne tak silně jako jiné příběhy z druhé světové války. Rozhodně je román Hana neotřelým a originálním pohledem na tuto problematiku a to jsem velmi ocenila. Líbil se mi i ten přesah do Miřina života. A taky jsem ráda, že jsem Alenu Mornštajnovou objevila a jsem teda zvědavá, zda jsou všechny její knížky "na jedno brdo", jak nedávno v podcastu Mileniálky čtou povídala Zoe =)
Hanu jsem zhltla asi během dvou dnů v mé říjnové nemoci =) Knížka mě pohltila a četla jsem ji jedním dechem. Hodnotím ji plným počtem, tedy pěti hvězdičkami z pěti =)
Komentáře
Okomentovat