Je to košér?

Zdravím opět po nějaké době =) Ve školním roce příliš nestíhám, ale jak vidíte, mám snahu psát alespoň občas =) A doufám, že o prázdninách se to zase zlepší =D

K dnešnímu tématu... Kdoví, zda je košér psát o židovství =) Ale stejně, hodlám to napsat =) K narozeninám jsem od mého zlatého Honzíka dostala poukaz na pobyt v Třebíči. A věděla jsem, že je tam židovská čtvrť, což mě hned zaujalo a začala jsem se těšit =) Mám ráda židovskou kulturu a vůbec historie židovství je pro mě jako pro křesťanku vlastně... I mojí historií =) A ta novodobější - tedy válečné období je pro mě vlastně tak trochu stále záhadou a zároveň obrovským polem zájmu. Ano, nahrává mi současný literární trend o těchto hrůzách, avšak můj zájem má mnohem hlubší kořeny =)

Ale zpátky do Třebíče =D Tak tedy... První večer jsme se prošli po křesťanské části města. A věřte mi nebo ne, bylo to tak trošku děsivé =D Všude samá pavučina nebo pavouk! Pokud mám mezi svými čtenáři nějakého třebíčského občana, sdělte mi, prosím... To se u vás nechodí na procházky? Protože člověk jde po chodníku a najednou je zamotaný v pavučině =D Popravdě jsem se cítila dost jako Ron ve druhém díle Harryho Pottera, když potká Aragoga v Zapovězeném lese. A dost se divím, že jsem nemluvila i stejnou fistulkou =D

Co se týče našeho hotelu... Jmenoval se Zlatý kříž a byl tak nějak průměrný =) Pokoj průměr, koupelna nic moc =D A wellness fajn, ale tak trochu polní =D I tak jsme si ale vířivku moc užili a jídlo taky bylo fajn, ač tedy obsluha někdy šíleně pomalá =D Ale ještě musím ocenit, že jsme z pokoje viděli na baziliku, která je součástí kulturního dědictví UNESCO - a to bylo fakt krásné =)

V sobotu jsme ale vyrazili do židovské čtvrti, která mě naprosto uchvátila. Je pro mě neuvěřitelnou záhadou, jak se člověku okamžitě změní pocit podle toho, kdo v té části města žil. Už se mi to před lety stalo v Norsku, kde to bylo ještě záhadnější, protože jsem netušila, že se naprosto změnilo obyvatelstvo, které v daném místě žilo =) Židovská čtvrť v Třebíči má naprosto úžasnou atmosféru. Úzké uličky s kočičími hlavami na silnicích. Nízké domečky a samozřejmě i dvě synagogy =) Jedna z nich dnes slouží jako husitský kostel. Také Krankenhaus - nemocnice, rabínský dům a rozhodně i židovský hřbitov, který byl zatím nejrozlehlejší z těch, které jsem viděla. Byl to prostě zážitek a já jsem moc ráda, že jsme tam byli a toto krásné město mohli zažít =)

Na závěr bych ráda ještě zmínila jednu věc. Kromě baziliky je součástí kulturního dědictví UNESCO i židovská čtvrť. Tyto dvě památky nebyly zapsány pouze z architektonického hlediska, ale také z toho důvodu, že v Třebíči měla církev s židovskou obcí nebývale pěkný vztah. Ghetto v Třebíči ani nikdy nebylo odděleno zdí, ač plány na ni existovaly. Je to jedno z mála měst vůbec, kde tato zeď nebyla postavena a to mě osobně přijde neuvěřitelně krásné a úžasné. Měli bychom se stále učit neodsuzovat druhé jen proto, že jsou jiní než my nebo než většina. A to je skutečnost, kterou si v dnešní den uvědomuji mnohem více, než kdykoliv jindy.