Želvy ninja?
Možná se divíte, že dnes vydávám dva články =D No, aby ne, vždyť jsem vás dost dlouho zanedbávala =) A co ty želvy ninja? Fakt budu psát o dětském seriálu? (kdo se koukal, přihlašte se mi! =D )
Už mě trošku znáte a víte, že nebudu psát o želvách ninja, ale o knížce =) Po fiasku s Annou Bolavou jsem sáhla po jistotě. Co je u mě jistota? Žánr young adult, ale jistě, ne všechny knížky jsou dobré =) A pak je tu jeden můj oblíbený autor a tím není nikdo jiný než John Green. "Greenovky" byly další, co jsem ve své knihovně potřebovala mít komplet po Harrym Potterovi. A komplet je mám a už mám i přečteno všechno, co mu vyšlo v češtině. Green je jedněmi milován a druhými proklínán a jistě vám došlo, že já se řadím k té první skupině. Mám ráda jeho vtipný nadhled, se kterým popisuje události, které nejsou vždy právě veselé. Je mu často vyčítáno, že jeho knížky jsou na jedno brdo... Což trochu jsou, ale taky trochu nejsou, tak jak to už v životě chodí =) Každá z nich se mě nějakým způsobem dotkla a přinesla mi minimálně zamyšlení nad tématem.
Jedna želva za druhou je vlastně poslední autorovou knihou a je to tak trochu netradiční "greenovka". Znovu zažijete Greenův super vyprávěcí styl a ponoříte se do děje. Knížka se čte rychle a vcelku lehce, jen těch vtipných momentů prostě není tolik. Knížce to vůbec neškodí, řekla bych, že možná i naopak. Především, ale Green právě tímto vystoupil ze škatulky "za každou cenu vtipný" - což mě sice nikdy nepřišlo, ale některým lidem ano. Jedna želva za druhou vypráví o Aze Holmesové a jejích přátelích a také jednom ztraceném miliardáři. Toho se Aza se svou nejlepší kamarádkou rozhodne hledat. Tedy spíše rozhodne se tak Daisy a Aza jí jen sekunduje. Aza však trpí obsedantně kompulzivní poruchou. Náhled do její mysli, myšlenek a důvodů pro velmi podivné činy (například polykání dezinfekce na ruce, aby si vyčistila ze žaludku sliny po líbání), je velmi cenným exkurzem do hlavy takto nemocného člověka. Chvílemi mě mrazilo a říkala jsem si, že díkybohu, že takovou poruchu nemám. Napjatě jsem očekávala, kdy se Aza definitivně zblázní nebo zabije samu sebe, protože bude nadále polykat dezinfekci na ruce...
Už mě trošku znáte a víte, že nebudu psát o želvách ninja, ale o knížce =) Po fiasku s Annou Bolavou jsem sáhla po jistotě. Co je u mě jistota? Žánr young adult, ale jistě, ne všechny knížky jsou dobré =) A pak je tu jeden můj oblíbený autor a tím není nikdo jiný než John Green. "Greenovky" byly další, co jsem ve své knihovně potřebovala mít komplet po Harrym Potterovi. A komplet je mám a už mám i přečteno všechno, co mu vyšlo v češtině. Green je jedněmi milován a druhými proklínán a jistě vám došlo, že já se řadím k té první skupině. Mám ráda jeho vtipný nadhled, se kterým popisuje události, které nejsou vždy právě veselé. Je mu často vyčítáno, že jeho knížky jsou na jedno brdo... Což trochu jsou, ale taky trochu nejsou, tak jak to už v životě chodí =) Každá z nich se mě nějakým způsobem dotkla a přinesla mi minimálně zamyšlení nad tématem.
Jedna želva za druhou je vlastně poslední autorovou knihou a je to tak trochu netradiční "greenovka". Znovu zažijete Greenův super vyprávěcí styl a ponoříte se do děje. Knížka se čte rychle a vcelku lehce, jen těch vtipných momentů prostě není tolik. Knížce to vůbec neškodí, řekla bych, že možná i naopak. Především, ale Green právě tímto vystoupil ze škatulky "za každou cenu vtipný" - což mě sice nikdy nepřišlo, ale některým lidem ano. Jedna želva za druhou vypráví o Aze Holmesové a jejích přátelích a také jednom ztraceném miliardáři. Toho se Aza se svou nejlepší kamarádkou rozhodne hledat. Tedy spíše rozhodne se tak Daisy a Aza jí jen sekunduje. Aza však trpí obsedantně kompulzivní poruchou. Náhled do její mysli, myšlenek a důvodů pro velmi podivné činy (například polykání dezinfekce na ruce, aby si vyčistila ze žaludku sliny po líbání), je velmi cenným exkurzem do hlavy takto nemocného člověka. Chvílemi mě mrazilo a říkala jsem si, že díkybohu, že takovou poruchu nemám. Napjatě jsem očekávala, kdy se Aza definitivně zblázní nebo zabije samu sebe, protože bude nadále polykat dezinfekci na ruce...
Konec je i není veselý, je poměrně otevřený, jelikož život prostě běží dál =) Velkým plus pro opravdovost příběhu určitě je i to, že sám Green trpí obsedantně kompulzivní poruchou a proto dokázal do Aziny hlavy nahlížet přímo brilantně. Obdivuju ho možná ještě víc, když vím, že dokáže žít poměrně normálním životem i s touto poruchou. Hodnotím čtyřmi hvězdičkami z pěti a těším se opět někdy příště =)
Komentáře
Okomentovat