Oslove? Oslo + love

Zdravím =) Již delší čas vám slibuji článek o našem výletu do Osla. Rozhodně neplánuju jen tento jediný, ale přece! O tom, co jsme viděli a navštívili, jsem psala v minulých dvou shrnutích týdne a proto jsem se rozhodla, že se nebudu opakovat. Napíšu tedy něco o tom, jaké to je  být v Oslu, jakou náladu město má a co - alespoň ve mně - vyvolává.

V Oslu jsem nebyla poprvé. Před osmi lety jsem se do něj teprve chystala a upřímně řečeno se velmi bála, protože jsem na tři měsíce měla odjet od rodiny, kamarádů a všeho známého a jistého. Do země, jejíž řeč neznám ještě teď. Bylo to těžké, ale nakonec jsem se zamilovala. Do Osla, do Norska, do jeho obyvatel a vůbec všeho norského =)

Jistě si umíte představit, že jsem se po osmi letech neskutečně těšila. Navíc jsme ještě jeli s Honzíkem a o tom se mi snad ani nemohlo snít =) Samozřejmě... Jsem se bála letu, letadlo ve mně vyvolává stejnou hrůzu jako před těmi osmi lety =D Ale přistát v Norsku už bylo jiné =) Moc se mi chtělo sledovat z minibusu všechny milované norské domečky a krajinu, ale bohužel jsem většinu cesty prospala =D V Oslu už nás přepadl déšť, tak jak to právě toto tmavé a deštivé město umí =D Zapršelo prudce, drsně a pak zase přestalo =D

V dalších několika dnech jsme navštívili všechna má oblíbená místa, všechna ta, kde mám vzpomínky na spoustu skvělých lidí ze všech koutů světa. A najednou víte, že vlastně vůbec nezáleží na tom, že se s přáteli nevídáte, ale podstatné je to, že je máte rádi a víte, že oni mají rádi vás. Na každém místě vám vyplavou vzpomínky a to i takové, na které jste nemysleli opravdu moc dlouho. Je to zvláštní, jak jsou některé vzpomínky natolik spjaté s místy, kde se ony události odehrály.

V mnoha chvílích jsem se opět zamýšlela sama nad sebou (o tom článek teprve bude =D) a především o našem jednání. V poslední době se na sociálních sítích hodně propírá téma globálního oteplování a vůbec ochrany životního prostředí. Mnoho lidí momentálně "neplastuje", nejí zvířata, protože tím chrání planetu... No... Mám-li se k tomu vyjádřit, neberu nikomu vegetariánství, sama masu holduji minimálně a upřímně řečeno absolutně se nestydím za plastové lahve na vodu, co mám doma či krabičky na jídlo. Snažím se omezovat jednorázové plasty (ač kafe s sebou, které si neudělám sama doma, mám minimálně) a snažím se chovat k přírodě s co největší láskou a úctou. Proč toto píšu u článku k Norsku... Norové jsou pro mě jakýmsi vzorem, co se týče ekologických záležitostí, žijí tak krásně spjati s přírodou... A představte si, stále si v obchodě k nákupu můžete koupit plastovou tašku. Není to ta šustivá igelitka, jakou známe z Čech, ale přesto plastová igelitka, nikoliv papírová taška či plátěnka. Plátěnky jsou super a i v Norsku je najdete - ač za nehorázné peníze =D A tak jedna z mých myšlenek byla, zda to vlastně nepřeháníme. Opravdu je tak nutné neplastovat, když Norové v tom problém nevidí? Není to třeba o tom, mít v úctě své okolí, přírodu a nezahazovat do ní odpadky? Nekupovat si tu tašku při každém nákupu, ale použít tu jednu, dokud se nerozerve? Takové malé ekologické okénko a jedna z myšlenek, která se mi honila hlavou při pobytu v Norsku.

Opět se mi nejvíce líbilo na Sognsvannu, protože to bylo místo, kam jsme se letos podívali jako na první. Líbilo se mi, jak je tam opraveno, jak si dojdete zdarma na záchod, načepujete skvělou severskou vodu k pití, zaplavete si, zaběháte... A ač jsme se jen procházeli, právě tam se mi honilo nejvíce myšlenek o sobě samé a ty vám přinesu v dalším norském článku =) Oslo je láska, proto navždy Oslove =) Je moderní a megalomanské, je starobylé, je zelené a miluje přírodu, kterou má kolem sebe. Je deštivé a tmavé a kupodivu to je to, co se na něm člověk naučí mít rád, ač ho to někdy hrozně moc štve. Naučíte se mít rádi tu ponurost, tu surovost a syrovost norské přírody a i lidí. Protože syrovost je v podstatě pravdivost. Zamilujete si čerstvý vzduch, který není příliš horký a vždy je tak nějak prosycen tím úchvatným mořem, ke kterému je z centra jen pár krůčků. Voda je živel, bez kterého si neumím představit život ani město. A tady jí je tolik a je tolik krásná. Oslo se stalo jedním z mých měst a Norsko zemí, ve které už vždycky budu tak trochu doma, která už mi nikdy nebude cizí, protože se do mého srdce a duše vryla natolik, že ji už nikdy nepůjde odejmout. Já doufám, že můj dnešní článek není příliš zmatený a že se nějak dal přečíst =D