Novodobý Hanzelka. Anebo Zikmund.

Opět zdravím u dalšího článku. Asi určitě teď nebudu psát tak pravidelně jako dříve. Ubylo mi volna a tak nějak jsem ráda, že stíhám alespoň takhle. Vydávání článků během školního roku tedy bude spíše nepravidelné =)

Co se týče dnešního článku, opět se budu věnovat jedné knize. A kupodivu byla opět cestovatelská jako ta minulá! Ale o dost jinačí cestování =)) Ladislav Zibura, jihočech, který se rád vydává na poutě rozhodně neměl ambice zažehávat ve svých čtenářích plamen odvahy a touhy (pardon, ale když mě to pořád přijde tak moc absurdní =D)

Ladislav nás ve své první knize seznámí s tím, jak se k poutím vlastně dostal, co pro něj znamenají a vysvětlí nám, proč a jak se hodlá vydat i do Jeruzaléma. Poté s ním putujeme Tureckem. Potkáváme Turky, křesťany i muslimy a to v době ramadánu. A zjišťujeme, jak pohostinný národ to je a to nehledě na náboženství. Až nakonec po 40 dnech dorazíme spolu s Ladislavem do Jeruzaléma a objevíme krásy i tam.

Nejvíce se mi na knize asi líbil Ziburův styl vyprávění. S ničím se nepáral, nebral si žádné servítky. Psal o svých pocitech, bolestech, radostech a strastech tak, jak mu zobák narostl. Toho jsem si moc cenila. Občas prohodil i nějaký vtípek a hlavně psal reálně o lidech, které potkal a nedělal v nich rozdíly.

O knížce se trošku těžce píše, abych vám neprozradila vlastně všechno =D Ale pokud máte rádi cestopisy, určitě do toho jděte =) Já se těším na další Ziburovy knížky a tuto hodnotím čtyřmi hvězdičkami z pěti =)