Jíst, meditovat, milovat. Žít, radovat se, milovat.

Opět zdravím =) Jak jste si asi všimli Jíst, meditovat, milovat je název jednoho ze světových bestselerů =) V druhé části názvu tohoto článku jsem si to poupravila, jak to vidím já =) Ale právě dnes bude řeč o knize Elizabeth Gilbertové.

Před pár lety se kolem téhle knížky strhl doslova boom. Jenže já jako studentka neměla moc peněz a proto se mi knížka do ruky nedostala. O existenci filmu vím, ale jako obvykle jsem si říkala... Až si přečtu knížku! A takhle jsem neviděla pár dalších filmů, které vy jste určitě již viděli =D A já si tu knihu moc přála. Lákala mě. A když už jsem si ji mohla pořídit, nebyla nikde k dostání. Beznadějně vyprodaná. Pak se dočkala dotisku. A já si ji pořídila. Nadšeně =) Jenže pak jsem se k ní nedostala... A ležela mi v knihovničce. Její chvíle přišla až letos v létě.

A byl to pro mě absolutní propadák. Nevím. Možná ta očekávání? To těšení se? Možná prostě již jen nejsem vhodným materiálem pro tuto knihu? Možná jsem jím nikdy nebyla?

Kniha vypráví o pouti Elizabeth Gilbertové Itálií, Indií a Indonésií. V Itálii se učí hédonickým slastem, v Indii medituje a v Indonésii se to učí propojovat. Já vím, že si asi neumím představit, co takový rozvod člověku dá a vezme... Ale ve vší úctě k Elizabeth toto bylo dost přitažené za vlasy. Ještě cesta Itálií a učení se zdravému vztahu k jídlu byla fajn. Líbili se mi její italští přátelé a italská města mi v jejím popisu přišla neuvěřitelně nádherná. Ovšem, jak Elizabeth odcestovala do Indie... Začla se mi knížka vyloženě hnusit.

Nejsem typ, co by rád četl nejrůznější self-help knížky. Jsem přesvědčená, že člověk si nakonec musí pomoci sám. To já se musím postavit na své vlastní nohy, když mě něco srazí na kolena. Jistě, pomocná ruka se hodí, ale dokud se já sama nerozhodnu, nic se nestane. A můžu u toho přečíst tunu knížek typu Jíst, meditovat, milovat. Proto i podtitulek - kniha, která v srdcích milionů žen zažehla plamen lásky a touhy... Ve mně vyvolal jediné, větu...Jakože really? Už jen toto bylo odpudivé. Za á... Já nejsem miliony žen. Já jsem já. Katie, někdy šílená, někdy vážná a seriozní, ale vždy rozhodně svá. Za bé, no prostě... Nic úchylnějšího jsem asi ještě neslyšela =D

No, jak jsem již naznačila, Indie to ve mně zabila totálně. Nemám nic proti cvičení jógy, ale pokud je toto ideologie, která stojí za tím vším, tak asi začnu. Když Elizabeth začla říkat, že se v jednu chvíli cítila být sama sebou, Bohem, svým synovcem a svou guru, protože to tak prostě je... No, upřímně... Jsem křesťanka, věřím v Boha, ale toto se naprosto vylučuje se vším, čemu věřím a v co věřím a doufám. Tedy ne. Ne, nikdy ne. A jestli mě máte chuť přestat číst proto, že jsem křesťanka a nesouhlasím s tímto principem jógy, tak se vám omlouvám, že jsem marnila váš čas =D Zároveň jsem ani neustála to, že Elizabeth neustále přemýšlela o své guru, jakoby se bez ní nemohla ani uprdnout. Pardon za silná slova =D

Indonésie byla poněkud lepší, ač opět jsem nedokázala souhlasit s některými šamanskými praktikami a ani jsem nepochopila, proč tak náhle a rychle skočila Elizabeth do postele prvnímu chlapovi, kterého potkala...

Elizabeth přeji v životě jen to nejlepší. Jen se v tomto bodě nedokážu ztotožnit s její knihou a doufám, že Raj Koothrapali odpustí =) Raji, jsi jedna z mých nejoblíbenějších seriálových postav vůbec, ale s názorem o této knize se rozhodně neshodneme =) Hodnotím jednou hvězdičkou z pěti.